Sledujme Britskou roli v celé problematice, jak ji vykreslují media. Je zásadní zejména proto, že relativní britský úspěch či neúspěch může ovlivnit nálady vztahující se k možnosti tzv. Brexitu, možného odchodu Británie z Evropské unie po stále oddalovaném leč premiérem Cameronem slíbeném referendu pro rok 2017. David Cameron se odpovědně staví proti kandidatuře Jeana-Clauda Junckera, bývalého premiéra Lucemburska a nynější šéfa Evropské lidové strany, která je zároveň po volbách do Evropského parlamentu nadále nejsilnější skupinou v Evropském parlamentu. Junckerovo zvolení, jak varoval předseda britské vlády, by mohlo vést k dřívějšímu referendu, než v roce 2017. Cameron se o Junckerovi po „upřímném“ rozhovoru s Angelou Merkel po večeři G7 vyjádřil, že je „příliš federalistický, příliš starou školou“ a že „není tou osobou, která by mohla přinést Evropě reformu“. Zdrženlivý ve věci zvolení šéfa nejsilnější evropské strany je také švédský liberální premiér Frederik Reinfeldt. Ovšem švédský premiér se spíše než osobní nevhodnosti Junckera obává schvalování netradičního postupu, při kterém by si měl automaticky šéf největší parlamentní strany nárokovat přednost v soutěži o post šéfa komise, co by silná politická osobnost by snáze našel podporu v parlamentu, a tím by vyřadil v budoucnu z boje o místo všechny méně politicky vlivné kandidáty přes jejich možné kvality. Odáhrávají se dva souboje na dvou různých rovinách: boj Velké Británie s některými státy EU (ale hlavně její boj o EU) a zároveň politická pře o moc mezi Evropským parlamentem, radou a komisí.
Cameron chce zůstat v reformované Evropě, jak sám prohlásil. Ale pasivitou toho nebude možné dosáhnout. Proto je sympatické, že angažovanost Davida Camerona v evropských otázkách je v dnešních kritických dnech maximální a, pokud lze utvářet závěr ze zahraničního tisku, že se snaží najít takové východisko, aby Británie mohla nadále zůstat členem Unie. Pokud dosáhne Cameron svého cíle, ať se již spokojí s jakýmkoliv řešením této situace, mohlo by to znamenat, že Británie je schopna nacházet v Unii partnery s podobnou vizí, že je schopná se ne Evropské diplomatické půdě aktivně angažovat a prosazovat, že je ochotná pracovat.
Dávám Cameronovi ale hlavně také Reinfeldtovi za pravdu. Ideální kurz by byl dle mého názoru méně politický předseda komise, tím by se snížila její politická role a plnila by svoji původnější roli týmu odborníků. Z toho vyplývá, že privilegium politického šéfa nejsilnější strany je okolnost, která se nehodí, co by zvýhodňující faktor, do procesu vybírání předsedy Evropské komise. Přílišné řízení se politickou váhou kandidáta při výběru by mohlo neblaze ovlivnit jak chápaní předsedy komise a jeho funkci tak i procesy, kterými bude volen předseda příště.
